Dnesek jsme pojmuli hodne odpocinkove a nijak aktivne, takze jen kratky zapis.
Vstali jsme kolem poledne, takze snidane splynula v obed, dali jsme si filipino breakfast, coz spociva ve vybornem platku kureciho, kopecku ryze, bananu a kafe/caj. Ve dve na nas cekal mistni clovek z vedlejsiho baru a zaridil nam odvoz na kohouti zapasy. Vyzkouseli jsme si cestovani po mistnim zpusobu, ja mel kliku a sedel jel jsem na motorce akorat s ridicem, kluci se tlacili s ridicem ve trech, jako mistni.
Arena na kohouti zapasy je v Panglau, par kilaku od nasi plaze. Dojeli jsme tam, zaplatili vstupne, mistni na nas nekoukali moc pratelsky, ale ani nepratelsky, takze jsme okukovali pripravy a dohadovani.
Arena. Nevim k cemu bych to popsal, ale vetsina urcite videla Zhave vystrely 2, jak Topper bojuje mezi domorodci, tak presne tak to vypadalo tady, jen nebojuje Topper, ale hafo kohoutu. Mistni sedi na bidlech okolo, sazeji, pokrikuji, delaji atmosferu. Kouhouty pripravuji na boj pripevnenim ostre ostruhy na parat a pak pusti proti sobe. Myslim, ze tady jsem pochopil uslovi "dva kohouti na jednom smetisti", pekne po sobe jdou. Zapasu je vice, my odesli po hodine, protoze je to porad to same a i kdyz jsou mistni nadseni a je zajimave aspon na chvili se podivat, tak to prestane bavit. Nechali jsme se odvezt zpet a zbytek odpoledne odpocivali na plazi. Zitra naplanovan dalsi vylet.
Sunday, April 18, 2010
Saturday, April 17, 2010
17.4. Filipiny - Choccolate Hills
Jak bylo vcera naplanovano, tak bylo dnes provedeno. Rano jsme si od mistnich za mirne pujcovne pujcili motorky, teda neco mezi motorkou a skutrem. 125 Honda, manualni razeni bez spojky, v dobrem stavu. Mel jsem trochu obavy, na jednostopem motorovem vozidle jsem sedel naposledy tak pred 8 lety, ale po par kilometrech uz to bylo dobre. Az na zaporne skore v brylich, rano jsem si koupil slunecni bryle od coudy na plazi, neocekaval jsem zazrak, ale ze nevydrzi 20km jizdy to je trochu moc. Ale odbocil jsem, takze na ceste po mistnich silnicich mezi ostatnimi filipinci smer Carmen. Nebylo to tak hrozne, pri kazdem predjizdeni troubit, drzet se neco mezi prostredkem a pravym okrajem. Uprostred nejezdit, proti jedouci nepovazuji motorku za prekazku v predjizdeni a na pravem okraji chodi lidi, deti, psi a povaluje se nejaky bordel, chce balancovat mezi.
Blizici se obdobi destu se nam pripomina (po trech dnech slunicka) 10 minutovymi prehankami, ktere prezivame u cerpacich stanic, v obchodech nebo v zastavkach. Asi po dvou hodinach jizdy jsme u chlouby Boholu - Cokoladovych hor. Tedka byly spise dozelena nez hnede, ale i tak jsou moc hezke. Jeden z kopcu je predelan na rozhlednu, ze ktere je videt na ostatni. Vzhledem k turisticnosti mista je tam dost preplnino, ale my byli kolem obeda, kdy to slo. Nadruhou stranu tam neni nic jineho, takze pokud bysme nejeli na motorkach (samo o sobe zajimave), tak nevim nevim.
Na zpatecni ceste jsme sjeli z hlavni (tesne pred tim se rozpadli bryle co jsem si privezl s sebou) a projeli spodni cast po mistni komunikaci, vzbuzovali jsme trochu pozdvizeni, protoze tri evropani, kazdy na sve motorce (mistni jezdi az ve ctyrech, tri je pocet vic nez bezny), v helmach (mistni helmu nepouzivaji), jak projizdi vesnicemi, kam nezavita vubec nikdo, neni ukaz uplne obvykly. Takze mavali, my jsme mavali, az jsme dojeli do Tagbilaranu, kde jsme trochu bloudili (ne moc), ale most na Panglao jsme nasli a dojeli az na Alona beach. Zitrejsi plany uzpusobime pocasi, nema byt (urcite k vasi radosti) hezky.
Blizici se obdobi destu se nam pripomina (po trech dnech slunicka) 10 minutovymi prehankami, ktere prezivame u cerpacich stanic, v obchodech nebo v zastavkach. Asi po dvou hodinach jizdy jsme u chlouby Boholu - Cokoladovych hor. Tedka byly spise dozelena nez hnede, ale i tak jsou moc hezke. Jeden z kopcu je predelan na rozhlednu, ze ktere je videt na ostatni. Vzhledem k turisticnosti mista je tam dost preplnino, ale my byli kolem obeda, kdy to slo. Nadruhou stranu tam neni nic jineho, takze pokud bysme nejeli na motorkach (samo o sobe zajimave), tak nevim nevim.
Na zpatecni ceste jsme sjeli z hlavni (tesne pred tim se rozpadli bryle co jsem si privezl s sebou) a projeli spodni cast po mistni komunikaci, vzbuzovali jsme trochu pozdvizeni, protoze tri evropani, kazdy na sve motorce (mistni jezdi az ve ctyrech, tri je pocet vic nez bezny), v helmach (mistni helmu nepouzivaji), jak projizdi vesnicemi, kam nezavita vubec nikdo, neni ukaz uplne obvykly. Takze mavali, my jsme mavali, az jsme dojeli do Tagbilaranu, kde jsme trochu bloudili (ne moc), ale most na Panglao jsme nasli a dojeli az na Alona beach. Zitrejsi plany uzpusobime pocasi, nema byt (urcite k vasi radosti) hezky.
Friday, April 16, 2010
16.4. Filipiny - potapeni
Brzske vstavani nam nejak nejde celou cestu, dnesek zadna vyjimka, ale v pul devate jsme byli nastoupeni. Kluci si vzali intro do potapeni, ja dva ponory. Odjezd na takove kocabce byl v pohode, asi hodina cesty k ostrovu, oblacno, proste idealni. Po prijezdu kratky breefing a hned pod vodu, tedy divemaster, Roy (buddy, holandan) a ja. Ponor v mirnem proudu, takze v podstate bez nutnosti pohybu, spousta velkych ryb, chobotnice, morske zelvy, pekna viditelnost, jen ten podvodni fotak mi chybi, skoda. Pote co jsme vylezli my, tak kluci dostali skoleni na suchu a pak sli cvicit dolu a trochu se potapet. Po chvili odpocinku (hlavne pro mistnaka) jsme zas sli my na druhy ponor. Tentokrat byly spise pestre rybicky jak z akvaria podel 40 metru kolme steny (sli jsme tak v pulce). Po vynoreni jsem mel problem s inflatorem a navic byly obrovske vlny (diky Franto, byl jsem dobre pripraven :) ). Nez priplula lod, tak to byly celkem perne chvilky, ale zvladnuli jsme to. Ovsem vylezt na lod v tech vlnach byla taky zabava, trochu obouchan jsem hledel s obavou k nasemu ostrovu. Cesta zpet byla o mnoho zajimavejsi, o mnoho delsi a houpava, skoda ze nemam odhad kolik tak merili a lakovat vas nechci, ale jednou zmizela ve vlne cela prid, proste veselo. Na ostrov jsme se, ale dostali, vybaveni vratili, krasny vylet. Doufam, ze bude cas jit si zapotapet jeste jednou. Uvidime.
Po potapeni chvili klidu a pak veca, tyhle vecere na plazi se mi zacinaji libit, pohodicka. Vcera vecir se tu kousek od nas postavilo podium a dnes je takovy maly festacek, par mistnich kapel, ruzne styly, tak jenom sedime, pijem pivko a poslouchame, snad se moc nezborime, zitra je naplanovan vylet do vnitrozemi.
Po potapeni chvili klidu a pak veca, tyhle vecere na plazi se mi zacinaji libit, pohodicka. Vcera vecir se tu kousek od nas postavilo podium a dnes je takovy maly festacek, par mistnich kapel, ruzne styly, tak jenom sedime, pijem pivko a poslouchame, snad se moc nezborime, zitra je naplanovan vylet do vnitrozemi.
15.4. Filipiny - Alona beach
Dnesni den byl vcelku odpocinkovy, po ceste jsme byli uplne vyrizeni. Takze spanek do poledne, pak lehke jidlo a povalovani na plazi. Michal se nejak libi masaze, tak jednu objednal, zbytek jenom plazoval, odpoledne je bohuzel odliv a tak je voda po kolena neco pres 400 metru a plavat se moc neda. Vecir jsme podporili jiny podnik nez "nas" a dali si vyborne rybicky a pivecko. Zitra se chystame na potapeni (tedy spis ja), v pul devate mame byt v potapecskem centru.
Wednesday, April 14, 2010
14.4. Filipiny
Letadlo na Cebu odletalo v jednu rano, vzali jsme to trochu ve spechu, protoze autobus jel az po pul jedenacte a na letisti byl skorem az ve 3/4 na 12, ale nakonec jsme to v pohode stihli. Let s mistni spolecnosti Cebu Pacific byl v pohode (ve srovnani s Emirates ovsem zadne terno, nenabizeji zadne sluzby), cely jsme ho prospali (neco pres dve hodky letu). Na letisti v Cebu jsme jeste hodku vydrzeli a pak taxikem do pristavu na ferrynu. Ta jela v sest a byla na ni hrozna fronta, takze jsme dostali listky jen na horni palubu (vedro tu je hned od svitani), ktera je otevrena (ostatni jsou klimatizovane). Jizda trvala neco pres dve hodky, ve velkem vedru, jediny bili exoti na palube (snad se tim nedostavam na tenky led). Plavba ale probehla v pohode, mezi krasnymy, az kycovitymy ostruvky na ostruvek Panglao u Boholu. V Tagliaranu jsme rovnou koupili zpatecni jizdenku, aby jsme se vyhnuli frontam pri odjezdu. Nasledovalo dohadovani s mistnimi poskytovateli dopravy o cene jizdneho do mista naseho pobytu. Cesta minivanem byla vcelku dlouha, takze suma 300 pesos (asi 120 korun) byla akceptovatelna. Vnitrozemi je hodne kontrastni, obcas vila za nekolik milionu dolaru ale vetsinou z par plechu slozena bouda, no zajimave. Mestecko, kde bydlime jsou vetsinou "resorty" a bary pro turisty. Ovsem nelze si prestavovat neco jako ve spanelsku. Je to jine, baracky nizske, zadne davy lidi. Hodne filipincu na dovolene, par americanu.
Po snidani/obedu jsme si dali chrupku a vecir jsme se jenom ptosli, zasli na koktejl a udelali plan na dalsi dny.
Po snidani/obedu jsme si dali chrupku a vecir jsme se jenom ptosli, zasli na koktejl a udelali plan na dalsi dny.
Tuesday, April 13, 2010
13.4. Hong Kong - Victoria Peak
Jelikoz jsme vecerni prochazku prezili, tak jsme dopoledne vyrazili na Victoria Peak odkud je krasne videt na cely HK. Jezdi se tam lanovkou jak na Petrin, jen prislusne delsi. Ja jsem stihnul neco nafotit, nez se totalne zatahlo a nebylo vubec nic videt. Takze jsme sli pesky zeshora az do centra, coz je sice streka, ale hezky vyhled (kdyz se sejde pod mraky). Pak jsme jeli na Nathan road, coz je strasne dlouha silnice s obchody. Tam jsme meli tip na indickou restauraci, byla tezko k nalezeni, treti patro vezaku, hafo indu, pakistancu. Hafo kseftaru, ruznych otrapu, ale restauracka pekna a meli vyborne vindaloo. Tedka akorat zabalit, odjet na letiste a zacne snad trochu odpocinkova dovolena na Filipinach.
12.4. Hong Kong, sedici Budha.
Rano jsme si skocili na snidani do snidanoveho buface a pak vzali tramvaj do centra, kde jsme prosli Soho a pak prejeli ferrinou do Kowloonu, kde jsme se jenom otocili a jeli zpet do pristavu. Odtud na Lantau kde je socha sedicihi Budhy, jede se dvacet minut lanovkou na kterou jsou desne fronty. Budha je vetsinu casu v mracich, ale vyhled od nej je moc hezky. Po budhovi nasledovala rybarska vesnice s vybornou veceri, krevetky, rybicka, mnam :). Cely den straveny na ostrove nas vcelku vyridil, snad nejak prezijem vecerni mesto.
Subscribe to:
Posts (Atom)
